Říkalo se mu Fakír. Byl nad všechny brankáře pohyblivý, obratný, rychlý. K jeho kouzlům patřil zejména rozklek. Od tyče k tyči roztáhl chrániče nohou, mezi betony položil na led hokejku. Zavřel krám, zblízka nebylo kam vystřelit. "Opřel jsem si nohy o tyče, takže mě nemohli ani přetlačit," vzpomíná Holeček. "Pohyblivost jeho kloubů byla obrovská," prohlašuje až dodnes Jiří Holík. "Byl předchůdcem Dominika Haška, připadá mi, že Hašek je následovníkem jeho stylu. Rusové, kteří tenkrát kombinovali skoro až do prázdné brány, z něj měli vítr, vyváděl je z míry svou pohyblivostí. Měl rychlé reflexy, uměl číst hru," říká dále o Holečkovi jeden z nejslavnějších útočníků tehdejší epochy Holík. Za oněch časů se o národním týmu říkávalo: Československo vyjede na led a s Holečkem už vede dva nula. "Ono se počítalo s tím, že aspoň dva vyložené góly chytím," vysvětluje frázi jeden z nejlepších brankářů nejen naší hokejové historie. "Ale hlavně jsem se nesměl bát," dodává. Jak se to učil, nebát se? Už v mládí. "Šel jsem za bránu a když do sítě vlétl puk, nezavíral jsem oči, nemrkal, snažil jsem se neleknout, kolikrát se mi síťka natáhla až k obličeji," pokračoval brankář, který si ale navzdory svým fantastickým výkonům nikdy nezachytal v nejslavnější hokejové lize světa, NHL. Přitom všechno mohlo dopadnout jinak. Na Kanadském poháru 1976 měl Holeček blízko k NHL. Dostal nabídku osobně od Bobby Hulla, jednoho z nejproslulejších kanadských hráčů na angažmá v Chicagu. "Říkal mi, že by chtěl, abych chytal v Chicagu. Že mi dají roční smlouvu na milion dolarů, ale že tam musím hned zůstat. V té době mělo v celé NHL milionový plat pouze pět hráčů, ale já měl v Praze ženu a dvě malé děti," vypráví dnes již s téměř odstupem třiceti let Holeček. "To není možné, řekl jsem Hullovi. Co není možné za milion dolarů," nechápavě reagoval Hull.

JIŘÍ HOLEČEK: patří k představitelům výborné československé "brankářské školy". Hrával za Slavii Praha, Duklu Košice, VSŽ Košice a Spartu Praha. V brance reprezentačního mužstva stál ve 164 utkáních. Na jeho vysokou postavu a ne zcela ortodoxní práci v brance budou fanoušci ještě dlouho vzpomínat. Zažil jednu z nejslavnějších dob československého hokeje. Zúčastnil se ZOH v Sapporu roku 1972 (3.) a v Innsbrucku 1976 (2.místo). Hrál na devíti MS, kde se podílel na zisku 1 bronzové, 5 stříbrných a 3 zlatých medailích. Z pěti MS přivezl ocenění nejlepšího brankáře turnaje. V roce 1974 byl v ČSSR vyhlášen hokejistou roku. Po vítězných střetnutích se sovětskými hokejisty se stával doslova "národním hrdinou". Od roku 1982 se začal tento fenomenální český brankář věnovat intenzivní výchově mladých talentovaných brankářů, v roce 2004 poprvé otevřel společně s Romanem Višňákem první ročník speciální brankařské školy. Pod vedení Jiřího Holečka vyrostli takové hokejové osobnosti jako je např. Dominik Hašek, Petr Bříza, Radovan Biegl či Jaroslav Kameš a mnoho dalších.