Spolupráci s GOALIE ACADEMY INTERNATIONAL navázal poprvé v roce 2006, na jejím třetím ročníku. S brankáři strávil celý den a postupně s nimi absolvoval všechny tři tréninky na ledě včetně večerní besedy. "Domluvil jsem se s panem Višňákem na dlouhodobější spolupráci a jsem moc rád, že se budu moci podílet na cvičeních a výchově brankářů na tomto kempu i v dalších letech," řekl sám brankář po své návštěvě v H. Brodě. Svůj slib také dodržel, v roce 2007 zavítal za mladými brankáři do Pelhřimova, kde s nimi strávil opět celý den. Hned na prvním tréninku se klukům předvedl ve zbrusu nové výstroji, udělal několik fotek, které na odpolední besedě každému brankáři podepsal, pak už se věnoval jen trénování. "Velmi si ceníme Lukášovy spolupráce. Pro kluky je to výborná konfrontace, když se mohou učit od jednoho z nejlepších extraligových brankářů. Lukáš to navíc dělá hrozně rád a má k tomu kladný vztah, což je na první pohled vidět," říká Roman Višňák. "Lukáš je nejen výborný brankář, ale také hlavně výborný člověk," dodává naprosto upřímně.

Brankařská kariéra: V době, kdy měl chytat za dorost, nastupoval už v juniorské extralize. V sedmnácti letech poprvé nakoukl mezi muže a premiéra to byla více než těžká, protože prakticky bez přípravy naskočil hned do play-off v týmu druholigového Sokolova, svoji úlohu však zvládl a rozhodně nezklamal. Hned další sezónu směřovaly jeho kroky do Kanady, kde působil dva roky v Ontario Hockey League v týmu Ottawa 67's. "Nemůžu říct, že je juniorská liga v Kanadě herně kvalitnější než česká. Zázemí a finanční zajištění je ovšem o něčem jiném. V Ottawě chodilo na každý zápas průměrně 9 500 lidí, každý domácí zápas byl v televizi, každý den vycházely články v novinách. V Kanadě je hokej sportem číslo jedna. Každý kluk hraje hokej, je tam spousta mladých hráčů. V juniorských soutěžích draft stejný jako v NHL. Může se stát, že hráč je během sezóny čtyřikrát vytrejdovaný, což se v české lize nestává," vysvětlil mladý brankář největší rozdíly mezi zámořskou a českou juniorskou soutěží. "Za dva roky jsem odchytal včetně play-off 122 zápasů, což bych v Čechách odehrál možná za čtyři sezóny. Je to super zkušenost nejen z hokejového ale i životního hlediska," dodal ke svému zámořskému působení.

Po svém návratu zpět do České republiky zamířil znovu do Karlových Varů, kde poprvé okusil atmosféru extraligových zápasů, střídavě ale nastupoval také v prvoligovém Písku a Mladé Boleslavi. Do extraligy se prosadil stabilně ale až v sezóně 2005/06, kdy tvořil brankářskou dvojici společně s Romanem Čechmánkem. Toho po nepřesvědčivých výkonech dokázal na pozici prvního brankáře plnohodnotně zastoupit, a poté i nahradit a olympijský vítěz se tak musel spokojit pouze s pozicí dvojky, což následně vyústilo i v Čechmánkův odchod do německého Hamburgu. Sezónu 2006/07 začal Mensator v Karlových Varech už od začátku jako jasná jednička navíc s nově podepsanou čtyřletou smlouvou. "Tímto kontraktem si klub pojistil prvního brankáře a v dalších čtyřech sezónách by neměl tento post řešit. Jedinou klauzulí ve smlouvě je, že Lukáš může odejít hrát do NHL," spokojeně si mnul ruce na tiskové konferenci těsně před začátkem sezóny 2006/07 karlovarský generální manažer Miroslav Vaněk. Od sezóny 2007/08 je v Karlových Varech jasnou brankářskou jedničkou. Svého dosud největšího úspěchu dosáhl zřejmě v sezóně 2008/09, kdy vybojoval s Karlovými Vary mistrovský titul.

Další: Roku 2002 byl draftován Vancouverem Canucks (83. celkově). Reprezentoval Českou republiku na MS U18 ve Slovensku (r. 2002), U20 v Kanadě (r. 2003) a U20 ve Švédsku (r. 2004). V roce 2006 také poprvé nakoukl do reprezentace mužů, když byl jako třetí brankář v přípravě před MS v Lotyšsku. Svůj první start za národním mužstvo v utkání si připsal až v roce 2007, kdy nastoupil do branky za závěr přátelského zápasu s Německem. "Jsem za start v nároďáku rád. Ale je možné, že jsem vytvořil nový rekord," smál se po vítězném duelu. Trenér Hadamczik ho totiž poslal do branky až na poslední minuty a Lukáš hned po pěti vteřinách inkasoval. "Puk se po buly odrazil přímo na hůl útočníkovi, nedalo se s tím nic dělat," pokrčil smířeně rameny.

"Měl jsem v hledišti známé a příbuzné, ale neměl jsem čas ukázat se. Maximálně tak výstroj a masku," žertoval. "Doufám, že v budoucnu budu mít možnost statistiky zlepšit. Snad to nebyl můj poslední start v reprezentaci," dodal v rozhovoru s novináři na závěr. Měl pravdu, do branky národního mužstva se postavil znovu o několik měsíců později na turnaji Channel One Cup v Rusku, kde vystřídal nejprve po třech rychlých brankách s Finskem Milana Hniličku. Češi nakonec v tomto utkání prohráli 5:6 po samostatných nájezdech. Další reprezentační straty si Lukáš připsal na své konto hned z kraje sezóny 2009/10 a my mu všichni přejeme, aby těch následujících bylo co nejvíce!

Mezi jeho nejoblíbenější sporty patří krom hokeje také golf.